Honzovy buchty

Kdy Julius Caesar řekl památnou větu „Kostky jsou vrženy”?
Když se snažil hájit svůj neúspěch v Člověče, nezlob se.

Nóbl panička uspořádala zahradní párty. Jeden z hostů se chvilku nudil, a tak kouká, jak na druhém konci zahrady pracují dva zahradníci. Jeden se zrovna rýpe v zemi a ten druhý najednou z ničeho nic vyskočí a předvede nádherné, prudké taneční figury. Host je úplně unesen a povídá hostitelce: „Ten chlápek tancuje tak báječně, že bych mu zaplatil tisícovku, kdyby to přišel předvést do našeho kurzu aerobiku.”
Hostitelka tedy jde druhému zahradníkovi říct o tomhle návrhu a ten volá na prvního: „Hej, Pepo, myslíš, že za tisícovku bys znova šlápnul na ty hrábě?”

Jde chlap kolem rybníku, najednou se vynoří zlatá rybka a říká: „Splním ti jedno přání!”
Chlap mávne rukou a povídá: „Neser, nemám čas.”
A rybička za tři dny praskla.

Chuck Norris kdysi hrál hlavní roli ve filmu Sedm statečných.

Chuck Norris dostane hamburgr i v indické restauraci.

Vědec praví před novináři: „V téhle zkumavce jsou chromozómy mužské, a v téhle kádince jsou chromozómy ženské. Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Dobrá - když nalijeme obsah zkumavky do kádinky, vznikne život. Špatná - dnes to nepůjde, protože kádinku bolí hlava!”

Čemu říkali naši předkové „začarovaný kruh”?
Létajícím talířům.

Česká filharmonie koncertuje. Skladba vrcholí, bouřlivou pasáž střídá mírná až tichá pasáž. Tu se z přední řady zvedne člověk a do ticha se zeptá: „Je tu, prosím vás, někde lékař?”
V zadu se zvedne postava a zepředu se ozve: „Doktore, ty hrajou, co?”

Jedině Bůh dokáže chodit po vodě, ale Chuck Norris dokáže plavat v betonu.

Vůz vezoucí mladý pár, opilý láskou a štěstím, že bude následující den oddán, se srazí s náklaďákem a snoubenci tragicky zahynou. Hned při vstupu na nebesa uplatňují svoji hořkou stížnost na osud a hledají možnost být oddáni alespoň na nebesích.
Neslýcháno, ozývá se odevšad. Avšak Nejvyšší je slitovný a zalitoval onoho unáhleného nápadu s náklaďákem. Slíbil tedy nápravu. Věděl, že to nebude snadné, a tak stanovil páru zkušební dobu pěti let, a budou-li chtít být pak stále ještě oddáni, ať za ním přijdou. Tak se také stalo. Nicméně Nejvyšší zcela nečekaně a bez vysvětlování prodloužil lhůtu o dalších pět let. Když však poté přišli, že chtějí být oddáni, byla vystrojena velká veselice a jejich přání bylo splněno.
Jenže - věčnost je věčnost. Začalo to mezi nimi skřípat a nebeskému sňatku to vůbec nedělalo dobrou pověst. Tak nebylo divu, že jednoho dne předstoupili před Nejvyššího s žádostí o rozvod. Ten se však zachmuřil. Zamračil se tak, že to začalo vypadat zase na potopu.
Hlas hromu jim pak vyjevil hnutí mysli Nejvyššího: „Rozvod! Šílenství! Když jste chtěli být oddáni, čekal jsem deset let, než se tu objeví nějaký duchovní! Máte vůbec představu, jak dlouho budeme čekat na právníka?”